
Únor 2008
madonna4
23. února 2008 v 21:23 | zuzka | Diplomkyživotopis-Madonna
1.3.2007 12:02 | mišel | Madonna

Madonna
Zpěvačka
Datum narození: 16.08.1958Místo narození: Bay City, Michigan, USA
Znamení: Lev
Životopis: Rodiče Sylvio Ciccone, přistěhovalec z jižní Itálie (inženýrem u Chrystlera) a Madonna Ciccone jí pojmenovali Madonna Luise Veronica Ciccone. Madonna měla 3 sestry, Melanii, Paulu a Jennifer a 4 bratry, Martina, Christophera, Anthonyho a Maria. Celá rodina se přestěhovala do Detroitu. Když bylo Madonně 6 let, zemřela její matka na rakovinu. Vyrůstala ve velmi muzikální rodině, kde každý sourozenec hrál na hudební nástroj. Madona se učila hrát na klavír, což se jí později velmi hodilo. Její otec se po nějaké době opět oženil. Narodili se další dva sourozenci.
Už na střední škole Madonna navštěvovala hodiny tance. Na těchto lekcích se seznámila s tanečníkem Christopherem Flynnem. V roce 1976 úspěšně ukončila studium na střední škole a získala stipendium na tanečním oddělení Michiganské univerzity, ale vybrala si místo v tanečním studiu v New Yorku. Zpočátku vystupovala kde se dalo, někdy jako tanečnice jindy zase jako zpěvačka. Vystupovala v kapelách jako Breakfast Club či Emmy.
Občas si přivydělávala jako modelka aktů. Fotky které nafotila se o několik let později objevují v Penthousu a Playboyi. Filmovým debutem pro ni byl nechvalný snímek "A Certain Sacrifice". V roce 1982 získává Madonna první smlouvu s firmou Sire Records.
První singl se nazývá Everybody a první album nese název Madonna, na němž si napsala skoro všechny texty sama. První klip pro MTV se jmenoval "Borderline". Druhé album se jmenuje Like a Virgin. Její sláva šla raketově vzhůru a Madonna se stává slavnou.
Natočila také několik filmů jako: "Vision Quest", v roli barové zpěvačky a následovně velká herecká role ve filmu "Desperately Seeking Susan" bláznivá komedie, která měla veký úspěch.
Po osmiměsíční známosti s hercem Seanem Pennem se konala svatba v den Madoniných 27 narozenin. Bohužel tento vztah nevydržel příliš dlouho a po třech letech se oba rozvádějí. Se Seanem natočila nepříliš úspěšný film "Shanghai Surprise". Dalším významným albem se stalo "Like a Prayer", na kterém Madonna napsala 11 vlastních textů.
Velký přelom v její kariéře nastal, když změnila svoji image na sexuální symbol. Vydáním alb "I´m Breathless" a "Erotica". Vydává skandální knihu Sex a film "Body Of Evidence". Po neúspěšném turné v roce 1994 se svými sexuálními výstřelky končí a vydává další album.
Podařilo se jí získat velkou příležitost a v roce 1996 začíná v Argentině natáčet filmovou verzi muzikálu Evita. Na který v Londýně studovala operní zpěv. V průběhu natáčení Madonna otěhotní s osobním trenérem Carlosem Leonem. 16. 9.1996 se jí narodila dcera Lourdes Marie Ciccone Leon. Avšak její vztah s Carlosem dlouho netrval.
Velký úspěch získává album "Ray Of Light", za které obdržela 4 Grammy. V roce 1999 se seznámila s britským režisérem Guyem Ritchiem, kterého si po roce známosti vzala. Má s ním druhé dítě - syna Rocco: narozen 10.8.2000. Po dlouhé době madonna vydala album "Music" (2000). Následovala alba Die Another Day (2002) či American Life (2003).
"Přeji si, aby lidé vyskočili ze židlí! Chci lidi bavit... chci aby si užívali při poslechu tohoto alba od začátku až do konce... nonstop!" Takto Madonna popisuje své album Confessions On A Dance Floor, které vyšlo na celém světě v polovině listopadu 2005. Na Confessions On A Dance Floor se Madonna, nejznámější a nejdiskutovanější ikona populární hudby, vratila ke svým tanečním disco kořenům, avšak kolekci 12 skladeb koření skvělou směsí nejsoučasnějších zvuků, ke kterým jí pomohli producent alba Stuart Price (znám též jako Jaques Lu Cont) a další producenti Mirwais Ahmadzai (producent Madonniných alb Music a American Life) a Bloodshy & Avant.
okapi
23. února 2008 v 19:47 | zuzka | Okapi
| ||||||||||||||
| Binomické jméno | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Okapia johnstoni | ||||||||||||||
Okapi
(Okapia johnstoni)
Okapi , domorodci nazývaný atti, je nejbližší příbuzný žiraf. Jeho přirozeným prostředím jsou deštné pralesy okolo řeky Kongo v severovýchodní části Demokratické republiky Kongo. Byl znám jen domorodcům až do roku 1901, díky této zvláštnosti si ho za svůj emblém vybrala mezinárodní kryptozoologická společnost.Okapi mají tmavá těla s výraznými bílými pruhy na zadních nohou. Tvar těla je podobný žirafímu až na to, že okapi mají mnohem kratší krk. Oba druhy mají velmi dlouhý (okolo 45 cm), flexibilní, modrý jazyk kterým česají listí a poupátka ze stromů. Jazyk okapi je dost dlouhý na to, aby si jím umyl oční víčka a vyčistil uši, je to jediný savec schopný olíznout si vlastní uši. Samci mají malé, kůží pokryté růžky.Okapi jsou 2 až 2,5 metru dlouhé a 1,5 až 2 metry vysoké v kohoutku. Váží mezi 200 a 250 kilogramy.Kromě poupat a listí jedí okapi ještě trávu, ovoce, houby a kapradí.Okapi jsou převážně noční tvorové žijící samotářský život, schazející se pouze kvůli rozmnožování. Matka rodí maximálně jedno mládě. Novorozeně váží okolo 16 kg, březost trvá 421 až 457 dní. Mládě je kojeno matkou až 10 měsíců a dosahuje dospělosti mezi čtvrtým a pátým rokem života.Sice nejsou označeni jako ohrožený druh, přesto jsou však omezováni ničením jejich obytného prostoru a pytlačením.Druhové jméno (johnstoni) pochází od cestovatele Sira Harryho Johnstona, který vedl expedici do pralesa Ituri, při které se poprvé povedlo odchytit živý exemplář okapi. Okapi je také posledním pozůstatkem třetihorných žiraf. Kvůli tomu je typická živoucí fosílie.
pavouci
23. února 2008 v 19:13 | zuzka | PavouciPavouci
Pavouci | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() | ||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||
| ||||||||||
| podřády | ||||||||||
|
Pavouci (Araneae) jsou řád bezobratlých živočichů ze třídy pavoukovců. Skupina zahrnuje asi 34 000 druhů, z toho v ČR žije asi 800 druhů.
Obsah |
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>
Charakteristika řádu
Tělo je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je připojen nápadnou stopkou. Stejně jako ostatní pavoukovci mají, na rozdíl od hmyzu, osm kráčivých končetin. Jejich velikost (délka těla od klepítek ke konci zadečku) se pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka (chelicery) jsou dvoučlánkové a ústí do nich vývod jedové žlázy. Mají osm očí (existují výjimky - čeleď šestiočkovití), u některých druhů (např. skákavek) je zrak velmi dobrý.
Nejznámějším znakem pavouků je jejich schopnost tvořit hedvábná vlákna. Na zadečku mají snovací bradavky, původně modifikované končetiny, které vylučují na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinu. Na končetinách mají pak hřebínek, kterým vzniklá vlákna spřádají do silnějších svazků.
Pavouci jsou bez výjimky draví živočichové a aktivně loví svou kořist (zejména různé druhy hmyzu). Trávení je díky velmi úzkému jícnu, který neumožňuje polykání větších pevných částic, mimotělní - pavouk vstříkne do své kořisti směs trávicích enzymů a po určité době nasaje zkapalněný obsah.
Dýchání obstarávají plicní vaky a keříčkovitě větvená tracheální soustava, která však může u některých čeledí scházet.
Samičky jsou větší než samečci a po spáření svého partnera většinou sežerou. Oplodněná samička naklade vajíčka. Někteří pavouci je nosí přichycená na těle, zapředená v kokonu, jiní je kladou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou nepohyblivé larvy, které vyživuje vaječný žloutek. Tyto larvy žijí uvnitř kokonu. V okamžiku, kdy larva dospěje do stádia nymfy, jí matka pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zbytků vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý jedinec. Pavouci se za svůj život svlékají mnohokrát a v tomto okamžiku jsou mimořádně zranitelní pro jiné predátory.
Pavučina
Pavouci pro lov používají pasti zhotovené z vláken, které produkují jejich snovací bradavky. Většinou se jedná o kruhové sítě tkané spirálovým způsobem, které vytváří např. křižák obecný. Kořist se chytá do lepkavého středu, zatímco ostatní části jsou utkané ze suššího materiálu. Pavouk pak na svou kořist číhá buď ve středu pavučiny nebo na konci tzv. signálního vlákna.
Někteří pavouci z čeledi cedivkovitých (Amaurobiidae), ke kterým patří např. punčoškář zemní (Coelotes terrestris), tkají nálevkovité trubice, jejichž zúžený konec vede do úkrytu pavouka. Sklípkánek černý si zase staví chodbičku vedoucí vzhůru od jeho komůrky v zemi po kmeni stromu. Chodbičku maskuje kousky dřeva a čeká, až na ni usedne hmyz. Toho pak zevnitř kousne, zabije a vtáhne dovnitř. Po sežrání ji stejným otvorem vyhodí ven. Pavouk bolasový drží nohou vlákno s lepkavým koncem, které vrhne na svou oběť. Tu vlákno omotá a pavouk ji může zabít a sežrat.
Ne všichni pavouci ale používají k lovu pavučinu.
Přehled nejvýznamnějších čeledí
- Křižákovití (Araneidae) jsou na naše poměry poměrně velcí pavouci, často s charakteristickou kresbou na zadečku. Vytvářejí velké, dvojrozměrné lapací sítě. Patří k nim např. křižák obecný (Araneus diadematus).
- Pokoutníkovití (Agelenidae) si staví charakteristickou plachetkovitou síť s trychtýřovitým úkrytem. Známý je synantropní druh pokoutník domácí (Tegenaria domestica).
- Snovačkovití (Theriidae) si staví trojrozměrnou síť a úkryty. Patří sem známá černá vdova - snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), nebo snovačka pečující (Theridion impressum).
- Slíďákovití (Lycosidae) mají oči sestavené do tří řad. Nestavějí si sítě, samice nosí kokon s vajíčky, nymfy 1. instaru vozí na hřbetě. Patří sem největší český pavouk - slíďák tatarský (Lycosa singorensis).
- Běžníkovití (Thomisidae) mají nápadně protažené přední dva páry noh, na kořist číhají na květech, mají schopnost barvoměny. Např. běžník kopretinový (Misumena vatia).
- Skákavkovití (Salticidae) mají oči umístěné ve třech řadách, některé z nich mohou být teleskopické, velmi dobře vidí. Mají schopnost skákat a často jsou pestře zbarveni. Patří k nim např. skákavka pruhovaná (Salticus scenicus).
- Cedivkovití (Amaurobiidae) mají Kribelum - speciální snovací ústrojí, schopné produkce velice jemného pavučinového vlášení. Budují si podzemní úkryty, které připomínají pavučinovou punčošku. Patří mezi ně například cedivka lesní (Callobius claustrarius).
- Třesavkovití (Pholcidae) připomínají svým vzhledem sekáče. Staví si pavučiny tvořené řídce a nepravidelně uspořádanými vlákny. Při vyrušení začnou v síti velice rychle kmitat tělem, aby zastrašili vetřelce. Patří mezi ně například Třesavka sekáčovitá (Pholcus opilionoides).
- Stepníkovití (Eresidae) jsou pavouci robustního vzhledu, kteří vzdáleně připomínají skákavky, mají však mnohem menší oči. Budují si nory, nebo staví sítě na vegetaci, samci stepníků bývají často velmi pesteř zbarvení. U nás se vyskytuje jediný zástupce - Stepník rudý (Eresus cinnaberinus).
- Plachetnatkovití (Linyphiidae) si budují vodorovné, ploché sítě, na jejichž spodní straně čekají zavěšeni hřbetem k zemi na svou kořist. Plachetnatka keřová (Linyphia triangularis).
- Pakřižákovití (Uloboridae) tkají téměř identické sítě jako čeleď křižákovití, ačkoliv s nimi nemají žádné shodné anatomické znaky, mají podobně jako cedivky kribelum a zcela postrádají jedovou žlázu. Příkladem je např. pakřižák smrkový (Hyptiotes paradoxus).
- Skálovkovití (Gnaphosidae) jsou obyvatelé epigeonu, kteří se přes den ukrývají pod kameny a dřevem, kde si budují tenkostěnné pavučinové komůrky. Velmi hojným zástupcem této čeledi je skálovka velká (Gnaphosa lucifuga).
- Lovčíkovití (Pisauridae) se vzhledem i chováním nápadně podobají čeledi slíďákovitých, liší se od nich ale uspořádáním očí a svojí velikostí. Patří sem kupříkladu lovčík hajní (Pisaura mirabilis).
1.bleskovka
23. února 2008 v 17:03 | zuzka | Bleskovky1)ahoj
2)kolik ti je let?
3)jsi kluk nebo holka?
4)líbí se ti můj blog?
5)jak se máš?
6)máš ráda školu?
7)je vaše učitelka hodná?(naše je někdy hodná a někdy ne)
8)měj se hezky!
9)ahoj
králíci
23. února 2008 v 16:55 | zuzka | KrálíciKrálík domácí
Králík domácí | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() | ||||||||||||||
| Stupeň ohrožení | ||||||||||||||
domestikovaný druh | ||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
| ||||||||||||||
| Trinomické jméno | ||||||||||||||
| Oryctolagus cuniculus f. domesticus |
Králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus) je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Už staří Římané chovali divoké králíky v tzv. leporáriích a jejich maso považovali za pochoutku. Od druhé poloviny 16. století pak známe první barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii. V 17. století se chov zaměřoval hlavně na králíky chované pro kožešinu, od 19. století se středem pozornosti stala masná produkce. Dnes je uznáváno asi 100 plemen králíků (65 základních, zbytek jsou rexové a zakrsklá plemena).
Králíci jsou domácím zvířetem, které lze poměrně snadno chovat v malochovech pro maso, bílé králičí maso obsahuje v porovnání s ostatními domácími zvířaty nejméně cholesterolu. Zakrslá plemena jsou pak oblíbeným zvířetem chovaným jako společníci, hlavně v městských bytech.
Obsah |
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>
Chov králíků
V Česku se králík domácí chová v několika typech chovů, v závislosti na účelu jejich chovu. Pro komerční produkci masa slouží velkochovy masných brojlerů, ve velkochovech se rovněž chovají králíci za účelem produkce kožešiny nebo vlny. Králík domácí je významné laboratorní zvíře a pro tento účel se chová v akreditovaných laboratorních chovech.
Posledním typem chovu jsou drobnochovy králíků pro maso nebo jako hobby, a individuální chovy zakrslých králíků chovaných ze záliby.
Každý typ chovů má svá specifika, králíci jsou chovaní v různých podmínkách a krmeni odlišným způsobem.
- Stavy králíků v ČR (v tis. kusech)
| druh chovu | 1992 | 1998 | 2000 | 2003 | 2004 | 2005 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| faremní | 270 | 550 | 777 | 786 | 786 | 805 |
| malochovy | 11 300 | 12 600 | 11 447 | 9 710 | 9 590 | 9 410 |
| celkem | 13 635 | 15 279 | 14 164 | 12 136 | 11 997 | 11 807 |
Rozmnožování
Králík domácí je zvířetem, které má, podobně jako jeho divoký předek, schopnost velmi rychle se rozmnožovat. Pohlavně dospívá už ve 3 nebo 4 měsících věku, i když chovatelská dospělost nastává až později. Králíce mají nepravidelnou říji, která se opakuje vždy asi po třech týdnech a to hlavně od února do září.
Králík má tzv. provokovanou ovulaci, to znamená, že k vyplavení vajíček dojde až při dráždění pochvy samcem. To zvyšuje šanci vajíček na oplození. Březost pak trvá 28 až 32 dní.
Březí samice si připravuje hnízdo pro vrh mláďat. Toto chování se objevuje i u králic, které sice byly připuštěny, ale nezabřezly - pak se jedná o březost falešnou.
V jednom vrhu bývá 6 až 11 mláďat, přesný počet závisí na plemeni. Porodní hmotnost se pohybuje kolem 60 g, králíčata jsou holá, slepá a zcela závislá na své matce. Králice kojí jen jednou denně, její mléko je ale velmi vydatné.
Mladí králíci otvírají oči 9 nebo 10 den a do 20. dne opouštějí hnízdo. Odstavují se do 8. týdne.
Krmení
Trávící soustava králíků je uzpůsobena pro příjem trávy, bylin a listů, což je potrava s velkým množstvím vlákniny. Králík je nepřežvýkavý býložravec a jeho trávení je velmi podobné trávení koně - stejně jako on využívá velkého slepého střeva plného symbiotických mikroorganismů k fermentaci vlákniny a získává tak živiny, které by jinak byly nedostupné.
Tento způsob získávání živin ale není dokonalý a králík, aby ho co nejlépe využil, proto požírá měkké bobky, které obsahují bílkoviny i vitamíny skupiny B. Toto chování je naprosto normální.
Hlavní složku krmné dávky králíka by měla tvořit objemná krmiva, v drobnochovech tedy seno a sláma. Je možno krmit také zelená krmiva (např. bazalka, brokolice, celer, čekanka, jabloňové listí, jitrocel, kapusta, kokoška pastuší tobolka, kopřiva (zavadlá), pampeliška, petržel, salát, nejedovaté plevele - pýr, lebeda apod.)
Vhodné jsou také okopaniny, mrkev, krmná řepa, tuřín, topinambury nebo vařené brambory. Z jadrných krmiv je nevhodnější oves nebo ječmen, možno zkrmovat také hrách nebo sóju jako zdroj bílkovin, nebo lněné semínko.
Králík by měl vždy mít k dispozici vodu!
Typy chovů králíků
Faremní chovy
Ve velkochovech jsou v ČR králíci chovaní hlavně pro maso; spotřeba králičího masa na obyvatele a rok činí 2,7 - 3,0 kg. Drobnochovatelé chovají pro vlastní potřebu - nabídka králičího masa v obchodech pochází z velkochovů bíle pigmentovaných brojlerových králíků.
Brojleroví králíci jsou hybridi šlechtění speciálně na ranost, výbornou zmasilost a kvalitu masa, důležitá je také intenzita růstu a konverze krmiva. Ve velkochovech jsou králíci chováni v uzavřených klimatizovaných halách, způsob chovu je uzavřený klecový. Králice jsou intenzivně využívané a dávají 6-8 vrhů za rok. Krmí se výhradně granulovanou krmnou směsí.
Kůže brojlerových králíků se používá k výrobě plsti. Pro produkci kožešin jsou chována rexová plemena králíků, pro produkci vlny pak angorská plemena.
Laboratorní chovy
V laboratorních chovech jsou králíci chováni v klecích a krmeni kompletní krmnou směsí, která je ale jiného složení než směs k výkrmu brojlerů. Velký důraz je kladen na zamezení styku s choroboplodnými zárodky.
Drobnochovy
V drobnochovech jsou králíci nejčastěji ustájeni v králíkárnách a krmeni přirozenou potravou.
Individuální chovy
Zakrslí králíci chovaní ze záliby jsou oblíbení domácí mazlíčci hlavně v městských bytech. Zpravidla se chovají v klecích, která by měla mít minimální rozměry 40 x 70 cm, výška aspoň 40 cm. V kleci by měla být podestýlka (např. hobliny) a je nutno si uvědomit, že králík nemůže být jenom v kleci, potřebuje i výběh.
Ideální je chovat dvě samice, nejlépe z jednoho vrhu - králící přirozeně žijí ve skupinách. Dva samce ale společně chovat nelze. Králík je citlivý na hluk, jeho klec by proto měla být v tiché části bytu (ne u televize apod.) a také by neměl přicházet do styku s tabákovým kouřem.
V domácnostech se často stává, že králík příliš ztuční - základem krmné dávky by mělo být kvalitní luční seno, v létě přídavek zeleného krmení. Jadrná krmiva jen v malém množství, jinak tloustne. Jako zdroj vitamínů se hodí ovoce nebo zelenina, nutností jsou větvičky ovocných stromů nebo tvrdé pečivo na ohryz.
Nemoci králíků
- králičí mor
- myxomatóza
- syfilis králíků
- paréza trávicího ústrojí kojících ramlic
- toxikóza březích ramlic














